Sníh roztál, bláto se lepilo na boty, a my jsme zase vyrazili do terénu. Jaro se pomalu probouzelo a s ním i naše dobrodružství. Poklad je pořád někde venku, ale březen nám přinesl pár překážek, které jsme museli překonat.
Hned na začátku měsíce jsme objevili starou mapu – tentokrát byla ale roztržená na tři části. První díl jsme našli schovaný ve větvích starého stromu, druhý se válel v mokrém listí a třetí… no, ten měl v tlamičce jeden zvědavý pes (neboj, pustil ho po pamlsku).
Abychom mohli mapu přečíst, museli jsme vyluštit šifru, kterou mohl rozluštit jen někdo, kdo sní aspoň tři lentilky najednou a u toho stojí na jedné noze. (Ano, zkoušeli jsme všichni. Ano, bylo to vtipný.)
Na konci března jsme se dostali o další krok blíž k pokladu. Podle mapy nás v dubnu čeká průchod „Zeleným údolím“ – a prý tam žijí lesní bytosti. Jsme připraveni. A i kdybychom poklad ještě nenašli – ty zážitky už nám nikdo nevezme.