Byl pátek 13. Všude kolem číhala smůla, a tak jsme se vydali na Smolnou planetu, abychom pomohli planetu smůly zbavit. Ale protože smůla je nevyzpytatelná, rozhodli jsme se přizvat na pomoc i rodiče a sourozence.
Jen jsme dorazili do tamního města Tábor, čekala nás dlouhá cesta do chaty, kterou však i ti nejmenší z nás skvěle zvládli.
Druhý den ráno nás potkala první velká smůla. Utekla nám snídaně a na cestě za ní jsme museli využít naše dovednosti a všechno, co jsme se naučili s buzolou. A protože to všichni zvládli hravě, nasnídali jsme se dosyta.
Odpoledne jsme se šli podívat za tamní kulturou a ocitli jsme se v Muzeu čokolády a marcipánu. Tolik čokolády a marcipánu snad nikdy nikde na jednom místě nebylo. Tam jsme se namlsali a cítili, že ta smůla snad už brzy opustí tuhle planetu.
K večeři jsme si tak tak stihli opéct buřty, protože jako na potvoru začalo pršet, velká SMŮLA!
V neděli ráno jsme ale poznali, že smůli už je tam jenom málo. K snídani nás čekali palačinky a jiné vybrané dobrotky.
Ale pak! Pak nás čekal obrovský úkol a to posbírat podkovičky štěstí v okolí obrovkého smůláka! To se nám podařilo a u poslední podkovičky, té největší byly medajlonky, které díky našemu nošení, odehnaly smůlu navždycky a dokonce i vysvitlo sluníčko!