Po březnu, kdy se všechno začalo konečně trochu hýbat, jsme v dubnu přepli na vyšší rychlost.
Dubnové počasí nás nijak nešetřilo – jednou jsme tahali pláštěnky, podruhý řešili, kdo má opalovák. Ale i přes všechno to bláto a nepředvídatelnost jsme zvládli důležité věci: připravit se na jaro, doladit výbavu a hlavně začít domlouvat větší akce. Tábory se pomalu přibližují, a kdo ví, co všechno se ještě stihne pokazit, než vyjedeme.
Atmosféra v oddílu byla ale skvělá – bylo cítit, že nás to začíná bavit čím dál víc. Sem tam nějaké organizační drama (klasika), ale všechno jsme ustáli se smíchem (nebo aspoň s čajem v ruce). A nejdůležitější zpráva? Nikdo se zatím neztratil. Je to malé vítězství, ale naše.