Během února se Pelikáni na svých schůzkách dál věnovali cestě na stolovou horu Kurupiru. Proplouvání nebezpečnými brazilskými pralesy však není žádná legrace. Při naší cestě nás překvapily piraně, které se ochomýtaly nepříjemně blízko naší lodi. Nechtěli jsme se nechat ohrožovat a tak jsme se pustili do jejich lovu. A aby to bylo zajímavější, soupeřili jsme ve dvou týmech, kdo dokáže ulovit více piraní. Když už pro nás byla řeka bezpečná, vyzkoušeli jsme si, jaké je to být unášen na vlnách. Jeden vždy představoval loď a ostatní byli vlny, na kterých loď plula. Dokonce jsme už zaslechli i nějaké domorodce a jejich bubny, které nám dávaly jasně najevo, že narušitele svého území nemají v plánu přivítat v míru. Ani domorodci a ani trávení času v pralese nás však nezastavilo od vyrábění papírových růží, abychom našim milovaným mohli na Valentýna udělat radost. Další překážkou, která nás později na cestě potkala, bylo zúžení koryta řeky. Byli jsme tedy nuceni naší loď prodat a pořídit si dvě menší. Bohužel nebyly v úplně ideálním stavu a tak se celá naše expedice musela vrhnout na pořádný úklid paluby. Naštěstí máme mnoho zkušeností, tak nás to ani příliš nezdrželo a brzy jsme se opět vydali na cestu. V temnotě mezi bujnými keři a stromy poblíž kroutícího se koryta řeky nás upoutalo jakési blikání. Co přesně bylo zdrojem onoho světla, si nejsme jistí, ale určitě za ním stál člověk. Nejsme dobrodruhy první den, takže jsme se samozřejmě snažili přisoudit blikání nějaký význam. Uspěli jsme s Morseovou abecedou, která však nebyla jedinou překážkou pro přečtení zprávy. Naštěstí se v našich řadách našel odborník, který zprávu z portugalštiny uměl přeložit do našeho mateřského jazyka. Ať už to byl s tím světlem kdokoliv, zpráva znějící "dobrodruzi, pozor, vaše cesta nebude jednoduchá, nebezpečí číhá všude kolem" mluví jasně.
